Jiří a Otto Bubeníčkovi
Jiří a Otto Bubeníčkovi
Jiří Bubeníček - 7.10. 1974, Lubin (Polsko) Jako dítě artistické rodiny Bertisů získával svou první pohybovou výchovu spolu se svým bratrem-dvojčetem Ottou v útlém věku. Jeho velký talent se dále rozvíjel na Taneční konzervatoři v Praze (žák Andreje Halásze), kterou absolvoval v roce 1993. Již během studia získal mezinárodní ocenění (Prix de Lausanne, 1992). Plně rozvinout jeho interpretační schopnosti mu umožnilo angažmá v Hamburském baletu (od 1993, v roce 1995 jmenován sólistou, od roku 1997 první sólista), kde ztělesnil titulní role v baletech Johna Neumeiera, Matse Eka, Natálie Makarovové aj. Vrcholné fyzické výkony spojuje s formální dokonalostí a charakterizačním mistrovstvím. Rozpětí jeho hereckých možností je nebývale široké: od rolí plných humoru a komiky, po role lyrické a tragické (Solor v Bajadéře, Ludvík Bavorský v Iluze-jako Labutí jezero). John Neumeier pro něj vytvořil několik rolí: Hanse v baletu Undine (1994), Trepljova v Rackovi (2002) a zejména roli geniálního tanečníka Nižinského (Nijinsky, 2000). V roce 2002 mu byla udělena cena Benois de la danse za roli Armanda Duvala v Dámě s kaméliemi. Jako interpret se představil před českým publikem v roli Oberona ze Snu noci svatojánské při hostování Hamburského baletu v ND v Praze (2000) a téhož roku samostatně v tanečním koncertu Hvězdy nové generace. Od roku 1999 se věnuje choreografii, pro pražskou Laternu magiku vytvořil v roce 2002 dvě části představení Graffiti (hudba Peter Gabriel, Philip Glass). Ve stejném roce získal 2. cenu na mezinárodní baletní soutěži ve Varně za choreografii Made on Earth na hudbu Ch. Zehndera. Otto Bubeníček - 7.10. 1974, Lubin (Polsko) Bratr Jiřího Bubeníčka. Před absolvováním Taneční konzervatoře Praha (pedagog Andrej Halász) získal artistickou průpravu u svého otce. Ještě za svých studií na konzervatoři získal mezinárodní ocenění (Prix de Lausanne a Cenu televizních diváků, 1992). V roce 1993 se stal členem Hamburského baletu a od té doby na sebe upozorňoval elegancí a formální vybroušeností svého projevu spolu s niterným lyrismem. Tyto přednosti uplatnil např. v choreografii George Balanchina Téma a variace, v roli Prince v Prokofjevově Popelce nebo Rytíře Des Grieux v Dámě s kaméliemi. Roku 1995 byl jmenován sólistou a o dva roky později prvním sólistou. Nové umělecké úkoly odkryly i dosud neohraničené žánrové možnosti jeho osobnosti: vášnivý dramatismus (Tybalt v Romeovi a Julii, Duch války v Odyssee, Carabosse ve Spící krasavici v choreografii Matse Eka) a smysl pro nadsázku a humor (Puk ve Snu noci svatojánské aj.). V roce 2000 hostoval v ND v Praze v galavečeru Hvězdy nové generace a představil se v roli Puka v Neumeierově choreografické verzi Snu noci svatojánské v ND v Praze v témže roce. John Neumeier pro něj vytvořil roli Trigorina v Rackovi na hudbu Dmitrije Šostakoviče a svěřil mu role Zlatého otroka a Fauna v představení Nijinsky, se kterým hostoval spolu se svým bratrem v pařížské Opeře v roce 2003.